Dokonalá rozkoš

nebo, pokud nemáte nastaveného poštovního klienta a tlačítko vám nefunguje, zadat adresu ručně: IvanaBalayDianova(z)seznam.cz 

Ivana Dianová je nevšední blogerka, které vyšlo již na pět set textů na serveru iDnes.cz. Každý z těch blogů přečetlo v průměru na dva tisíce jejích příznivců, potěšily své čtenáře tedy doslova sto tisíckrát. V této knize jich je  devětaosmdesát. Její krátké fejetony mají hlavní znaky dobré literatury. Jsou otevřené, odvážné, s velkou barvitostí jazyka, střídají sebeironii s erotickou něhou a rošťáctvím, nechávají čtenáře nahlédnout do autorčina způsobu myšlení, životních postojů, jejího soucitu, ale i výsměchu různým podobám křiváctví, nadutosti a snobství. Jsou syrové, přitom hravé, napsané lehkou rukou. Ivana je autorkou zatím jedné, ale velmi žádané knihy se zvláštním názvem 30 % pro život. V příštím roce vyjde knižně další várka jejích blogů pod názvem Nelezte mi do koupelny, ale má také rozepsaný román. Vše nasvědčuje tomu, že úspěšná blogerka má v úmyslu stát se spisovatelkou. Má pro tuto profesi všechny nástroje nabroušené, umí psát a má nažito.

Věra Nosková

Ukázka z knihy

Drama v Kaprově ulici

Byl tam. Stále tam byl. Dlouhý naditý černý pytel, pečlivě omotaný lepicí páskou. Ležel podél chodníku v mezeře mezi dvěma zaparkovanými auty, když jsem šla do knihovny, a byl tam i po hodině, kdy jsem se vracela. Jasná silueta.

Byl stále na tom samém místě, jenom diváků znatelně přibylo. Někteří se tvářili napjatě, jiní přihlíželi s tváří staženou odporem. Jedna paní si urputně tiskla k nosu a ústům kapesník. „Cítíte ten zápach?“, ptala se každého a chvílemi naznačovala dávení.

Dvě dívky v mini také vypadaly, že každou chvíli omdlí. Dav byl očividně vystresován a rozdrážděn na nejvyšší míru, přesto nikdo neodcházel. Jakýsi akční mladík rázně přistoupil k pytli s jasným úmyslem přijít jeho tajemnému obsahu na kloub. Sáhnout mu na zoubek, uchopit děsivé tajemství za pačesy- možná doslova.

Tajemství… Vlastně to nebylo tajemství; každému bylo jasné, že v pytli se ukrývá mrtvola! A zjevně už silně „načatá“, viz statečně stále přítomné omdlévající dámy. Zájemci o parkování se místu obloukem vyhýbali.

„Policie! Zavolal již někdo policajty?“ Počáteční nesmělá zvolání přešla v hlasité výkřiky, které se slily v hromadný řev. „Pomáhat a chránit!“ odplivla si žena, která si za tímto účelem na vteřinku stáhla kapesník z vnějších částí dýchadel. „Prej, prej! Tady se jim válí za bílýho dne mrtvola v rozkladu, a kde jsou, ha!“ „Dávají botičky! Píšou pokuty důchodkyním, které nemají psa na vodítku!“ ozývaly se vášnivé odpovědi.

Mládenec zase poodstoupil. Ne. Nebude na pytel vůbec sahat. Aby tam byly jeho otisky! To určitě! Až přijedou poldové, tak si to přeberou sami.

„POLICIE!“ skandoval dav.

K chodníku přirazil tmavě modrý, dosti již ojetý ford. Vyskočil mladý holohlavý muž v černých brýlích a hbitě kráčel k pytli. „Asi tajnej“, šeptal si dav zbožně, a celý se napružil očekáváním. Snad se konečně dozví, kdo ukončil svou životní pouť v igelitovém obalu!

Mladík přiskočil k pytli, uchopil jej jako peříčko a vsunul do kufru svého auta! Přihlížející strnuli úžasem a hněvem. „Kradou nám mrtvolu! To není policajt ani tajnej! Vrah odklízí svou oběť! Držte ho, ať neodjede!“ Tak šuměl dav na chodníku. Ale obavy se ukázaly býti zbytečnými.

Ford plavně dorazil na místo, kde se prve povaloval černý pytel a vzorně zaparkoval. „Tak! Místečko jak klícka!“ pochválil si mladý řidič směrem ke svému spolujezdci, který obdivně zamručel. „Co tam máš, ty bláho?“ otázal se. „Se mi nejdřív udělalo šoufl!“

Řidič se pyšně zachechtal. „Normálka. Starej balón, náký ty hadry smotaný, a tak. Vlastní vynález! Tady jinak nezaparkuješ, kdyby ses rozkrájel! Naštěstí mi moje Máňa zase jednou podržela místo, holka šikovná, napytlovaná!

Blog autorky