Autor: | Karel Pecka |
ISBN: | 978-80-88342-31-1 |
Vazba: | V8a |
Náklad: | neuveden |
Formát: | A5 |
Barva: | 2 barvy |
Počet stran: | 288 |
DPC: | – |
Rok vydání: | 2021 |
„Paninko, ještě čtyři, na ty starý časy!“
Byl jsem ochoten pít na staré časy, zpít se do němoty, ale proto, že jsou pryč. Pryč hlad a pochody z nočních šichet na lágr v zimě, kdy na nás mokré hadry zmrzaly na plech. Chrastilo to, jako když pochoduje tři sta kostlivců. A za ty nás, než Stalin zemřel, taky považovali, říkali nám bez obalu, že jsme určeni k likvidaci. A teror kriminálních, pokud měli bezpečnou převahu. Když jsme jako první větší transport přijeli v dvaapadesátém na Nikolaj, těch sedmdesát státních plakalo štěstím, poněvadž se tam každou neděli pořádaly třídní boje. Něco jako pašijové hry. Kriminální hráli dělnickou třídu, političtí reakci, která musela být spravedlivě a tvrdě poražena. Obě party vyrazily na povel z protilehlých koutů tábora, státní pod standartou: Smrt komunismu!, kriminální naopak: Proletáři všech zemí spojte se! a Bojujeme za mír!, setkaly se uprostřed nástupiště a v nastalé bitvě byla reakce zákonitě zrubána. Za trest byla pak odsouzena k budování, představovaného nošením kamení z jedné hromady na druhou a zase zpátky. Režíroval to osvětář. V neděli po našem příjezdu došlo však ke katastrofě. Zorganizovali jsme si menší kurs jiu-jitsu a početní převaha kriminálních poklesla na pouhý dvojnásobek, protože ti slušní kluci z kriminálních šli s námi. Vyhráli jsme, když vlčáci viděli, že jdeme na věc vážně, utekli, a těch pár vrahů, co to vedli, skončilo povětšinou na marodce. Nakonec jsme to všechno přežili a stálo to za napití.
Karel Pecka (1928-1997) spisovatel, mukl a skaut