Nemesis není holka pro tebe

Autor:

Miroslav Haňka
ISBN: 978-80-907737-3-8
Vazba: V2
Náklad: 300 ks
Formát: 130 x 200 mm
Barva: obálka
Počet stran: 132
DPC: 280
Rok vydání: 2020

nebo, pokud nemáte nastaveného poštovního klienta a tlačítko vám nefunguje,

zadat adresu ručně: klika(z)nakladatelstviklika.cz


Dva tucty + dvě eseje nejenom o politice, politicích v kontextu psychologie, práva a ekonomiky. Základní vlastností jak politiků, tak lékařů, ekonomů a právníků musí být kompetentnost a schopnost reálného posouzení, čeho lze a nelze dosáhnout. Cokoli, co by takovéto posouzení ztěžovalo, muže napáchat značné, někdy i kolosální škody. Jakékoli megalomanství bývá především pro mnohé politiky tzv. riziko povolání a projevuje-li se v rozvinuté formě, stává se jistě právoplatným předmětem studia medicíny. Tzv. „Hybris“ jakožto určitou ztrátu schopností politických vůdců, prezidentů, předsedů vlád, ministrů, ale i ostatních politiků, kteří v domnění přílišného sebevědomí a opojení mocí zavrhují rady a fakta, jež odporují jejich přesvědčení, někdy i úplně všechny rady a fakta, vídáme v historii i současnosti ve světě politiky dosti často. Následkem čehož ve většině případů tyto politiky dostihne „Nemesis“. A to znamená i konec jejich snah cokoli nadále ovlivňovat – jakýchkoli snah cokoli ovlivňovat. Moc politická totiž není moc boží. Bohové se excesu nedopouštějí. Zkáza, kterou mohou hybrističtí vůdci přivodit, vetšinou postihne lidi, jejichž jménem vládnou. Nejenom o tomto je tato kniha…

Kniha je ilustrována obrazy a grafikami Miroslava Haňky.

openbook

Ukázky z knihy

Náckové mezi námi

Tak jsme byli po čase pozváni na oslavu narozenin. Oslava se konala o víkendu na chalupě na jihu Čech, bylo hezké počasí, a tak jsme vyrazili. Ještě bych podotknul, že se slavily kulaté narozeniny naší známé, celkem fajn dámy. Nebylo to setkání první. Dorazili jsme s lahví dobrého vína, orchidejí a obrazem, hostů bylo cca dvacet, několik jsme jich znali, pár viděli poprvé.

Na jednom obdobném setkání již před několika lety jsem si všiml, že manžel oslavenkyně Ignác, říkají mu podomácku Nácek, má velice „vyhraněné“ názory na politické dění u nás i ve světě, na historii a dění všeobecně, obzvláště pak na období druhé světové války, i když jeho projevy jevily vždy zřejmé známky nedostatku… V jeho případě to ale nebylo důležité. Vždy mu šlo o to, přesvědčit někoho o „jedinečnosti“ svých názorů a myšlenkových pochodů. Když nikoho neulovil, většinou mlčel. Nikdy jsem se proto těchto rozhovorů radši neúčastnil, připadalo mi to zbytečné, bezpředmětné, naivní a hloupé. Prostě jen pár frází o počasí a kdy začne chytat ryby – třeba…

Tak to bylo až do onoho víkendového odpoledne. Po příchodu mi Nácek vrazil do rukou skleničku, nalil víno a ihned mi ukázal svůj pohár – sklenici s čerstvě načepovaným pivem, na kterém měl fixem namalovanou svastiku – tedy hákový kříž velkej jako prase a symbol SS, pod tím nápis DUCE. „Podívej, co jsem si nakreslil na půlitr.“

Spadla mi čelist – věc jsem zpočátku nijak nekomentoval a ani nedával znát svůj dojem. Prohodil jsem pár slov s oslavenkyní, hosty a jejich dospělými dětmi. No nic, uplynula tak cca půlhodina a najednou, ani nevím jak, jsem si vzal slovo…

A přede všemi dost nahlas, řekl bych z plných plic, povídám: „Hele Ignáci.“

Pořád držel ten půllitr s hakenkrajcem a symbolem SS. „Hele, víš, co je protipól chytrosti?“

Přišla okamžitá odpověď: „Hloupost.“

„A víš, co je protipól moudrosti?“ Odpověď: „Taky hloupost.“

„Ne, hochu – nikoli, protipólem moudrosti je stupidita,“ povídám mu.

Proto i zdánlivě chytrý člověk může být v některých případech a za některých okolností stupidní nebo se stupidně chovat a projevovat.

„O co jde?“ zeptal se Nácek?

Domnívám se totiž, že jenom velice stupidní člověk si může na pivní půllitr namalovat nacistické symboly, jako je hákový kříž jako prase velikej a označení SS, a s tímto pohárem si s úsměvem připíjet s fajn free lidmi – hosty na oslavě narozenin své ženy. Vše za přítomnosti svých dětí a jejich partnerů. Bizarní podívaná… Položili jsme svoje skleničky a oslavu jsme opustili. Druhý den mi Ignác volal a mlel něco ve smyslu, že máme svobodu a že si na své chalupě může každý dělat co chce.

„No comment, Ignáci,“ říkám mu, a to ho rozčílilo – chtěl diskutovat, měl ale smůlu…stupidní Nácek jeden…


logo-KL-symbol

Obrazy Miroslava Haňky, kterou jsou v knize černobílé.

 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

Chcete vydat knihu? Přijďte se poradit!