Její strašně krásný život

(možno s podpisem či věnováním na přání)

Kniha sleduje osudy hrdinky od jejího narození až do pozdního věku, z venkova do velkých měst a její občasné potýkání s alkoholem a alkoholismem svých nejbližších. Ten jí přivodí nejednu těžkou chvíli a přivede ji až k pokusu o sebevraždu. Staví do kontrastu stereotypy bývalého režimu a svobodu, kterou přinesl rok 89. Ukazuje, kam až mohou zajít příbuzenské vztahy a jak se jimi člověk může nechat srazit až na dno, a že cesta zpět může vést přes tvůrčí činnost.

Pár slov autorky:

Bude mi 60let,
před časem jsem dostala doslova nutkání napsat knihu, spíše jen takovou úvahu nad svým životem. Sedla jsem k počítači a psala a psala, bez konceptu, bez poznámek, prostě, jak se říká, z jedné vody načisto. Nepřemýšlela jsem nad úpravou, pravopisem, nebylo to pro mně podstatné. Záleželo mi spíš na myšlence, pocitu a na sdělení. Co se nestalo, vznikla zatím ještě ne kniha, která měla skoro 400 stran. Nechtěla jsem v žádném případě, aby zůstala jen tak v šuplíku. Nabídla jsem syrové, neupravené stránky různým nakladatelstvím. Co se nestalo? Zájem měla všechna, já jsem neváhala a poslala jsem stránky pražskému nakladatelství paní Věry Noskové. Proč? V televizi jsem viděla dokument o této ženě a bylo rozhodnuto. Nastala mravenčí práce, dát knihu dohromady tak, aby čtenáři porozuměli a zároveň pochopili, oč mi vlastně jde a to se povedlo. Kniha vyšla, na dnešním trhu má docela úspěch, udělali jsme i dotisk. No a já se chystám napsat druhý díl, volné pokračování. Opět s tímto nakladatelstvím.

Dodatek: Manžel si knihu stačil přečíst, po krátké době zemřel. Všichni, kdo knihu četli a se kterými jsem mluvila, byly knihou překvapeni i šokováni. Až se vše po smrti mého manžela usadí a „ozubená kolečka” opět do sebe zapadnou tak, jak mají, jdu do toho opět s tímto nakladatelstvím, jmenovitě s panem Jiřím Noskem, synem Věry Noskové. A doufám, že najdu možná i sponzora…

Magdalena Strnadová, BRNO