Podivné příběhy

A jaké jsou reakce těch, kteří už knihu četli? Připojte se k nim!

Věra V., Praha:

Děkuju za krásné povídky.

Četla jsem je už několikrát. Líbily se mi moc všechny a nadšená jsem byla zejména z povídek Návštěva muzea a Zahrada.

Ota  S., Praha:

Většina próz je tematicky velmi zajímavá!!!

Musím se přiznat, že na mě zpracováním i námětem nejvíc zapůsobil Bílý a černý portrét, dovedu si to představit na jevišti jako divadelní monolog, chtělo by to jen běžné režijně-dramaturgické úpravy, a mohlo by to jít na scénu!  Jestli dostanu povolení autorky, něco bych s tím jako s divadelním textem zkusil podniknout…
Sny slečny Ely musím přečíst víckrát, abych si dal dohromady svůj názor, je to dost provokativní záležitost, kterou ještě dost dobře nechápu v symbolické rovině, respektive ve výkladu, co to všechno  znamená a jaký význam hraje pořadí „snů“.

Obecně bych řekl, že povídky byly hodně příjemné překvapení.

K. K., Kanada:

Precitala som poviedky; velmi dobry styl pisania, velmi sa mi to pacilo…

J. B., Francie:

Vše jsem přečetla, a obrovská většina se mi velice líbila. Je to skvělé.

Návštěva muzea mi připadá trochu nahuštěná jmény malířů a popisy obrazů. Myšlenka, že autorka do obrazů vstoupila, je zajímavá. Když se čtenář dozví až na konci, že ovoce, které bylo na obraze se zátiším, je teď proti vší logice v její kapse a ta jej začíná jíst, je to překvapení.

Povídka o čekání na zastávce je velmi poutavá. I já bych ráda znala odpověď na otázku, je-li lepší žít dlouho a nezajímavě, nebo krátce a plně. Autorka si ji ale nechává pro sebe. A nebylo by lepší žít dlouho a zajímavě? Některým lidem se to poštěstilo. A proč jí po setkání se záhadným mužem – zřejmě nositelem osudu – její domov nepřipadá už bezpečný? Protože si ji i tam osud najde? Ale je-li ten muž její osud, není třeba se jej bát, protože jí dával na vybranou. Jenže to, co nabízel, by nás asi neuspokojilo. Já myslím, že názor, je-li něčí život zajímavý či ne, závisí na pohledu pozorovatele víc, než na osobnosti pozorovaného. Lidé často závidí filmovým hvězdám a pod., ale ony jsou často ze své slávy jen nešťastné.

Povídka Bílý a černý portrét je opravdu brilantně napsaná.
Narozeninová noc – moc hezké! Vidina – hezké, zajímavý nápad.
Sny slečny Ely – smutné. Konec, reakce sousedů a závěrečné slovo autora, mi připadají trochu moc drsné. Zpověď – také velmi smutné.
Zápisky – docela legrace, ještě že to není pravda.
Halloween – tato povídka je báječná.
Zahrada mne velmi dojala. Já jsem  také v dětství přečetla všechny knihy od Jula Verna, všechno, co vyšlo česky i některá předválečná sešitová vydání, která po válce už nevycházela, jako Robur dobyvatel nebo příběh o diamantu, který se ztratil v Jižní Africe, teď si nemohu vzpomenout na titul. Od Marka Twaina jsem také asi přečetla vše, co bylo dostupné a Škvoreckého jsem vždy pokládala za jednoho z největších současných autorů.

Autorka má talent a umí psát.  Píše jasně a srozumitelně, poutavě a dokonce napínavě, prostě se to velmi dobře čte.

Helena J., Praha:

Povídka Halloween je velmi pravdivá, a když jsem si ji četla, tak jsem viděla vše, o čem vypráví. Bylo mi i smutno z osudu této paní. Je to o životě… Její manžel samozřejmě společensky zemřel ve chvíli, kdy ho přepadla tato strašná nemoc. Zajímavé, že vím o případě, kdy AN propukla u muže po padesátém roku života a ve věku, kdy většina z nemocných začíná touto chorobou trpět, on již zemřel. Znám zblízka i pocit viny příbuzných, kteří se musejí rozhodnout a umístit svého nejdražšího – manžela, otce, dědečka – matku, babičku, manželku – do pobytového zařízení.

Lucie K., Praha:

Knihu jsem přečetla, je velmi čtivá a pěkná. Zajímavá témata a myšlenky, moc se to povedlo. Kolegyně mi ji přes oběd kradla a chce ji půjčit. Řekla jsem jí, že knížky nerada půjčuji, ale nakonec jsem přislíbila, že jí knížku půjčím. Chtěla bych, aby si ji nejdříve přečetla moje starší vnučka, pak syn a snacha. Mladší vnučka je na to ještě moc malá, je jí deset.

S tou kolegyní jsme měly stejný názor na knihu, jakoby autorka mluvila za nás; trošku tam je cítit smutek, že syna nemá blízko.

Dokonce si myslím, že některé povídky jsou vykreslené tak, že by se mohly zfilmovat.

Těším se na další knihu.

Beata K.., Praha:

Všechny povídky se mi líbí, některé více, některé méně. Ale negativní postoj k žádné z nich nemám.

Velmi se mi líbí následující povídky:

Sylviiny stíny.
Pohádka na dobrou noc; slovo pohádkovat je pěkné.
Sny slečny Ely. Krásně dodržené rozdíly stylu jazyka různých částí. Bez tohoto drsného konce by mohla povídka vyznít až možná trochu sladkobolně, ale takhle je krásně vyvážená. Vydařená povídka.
Halloween – tato povídka je celá opravdu velice čtivá.
Zahrada se mi líbí úplně nejvíc.
Povídka Návštěva muzea je taková lehoučká hříčka, poletuje jak motýlek a vyvolává u mne při čtení úsměv na tváři. A ten konec s jablkem je skvostný. Je to další místo, které vyvolává úsměv.
Krásný život má začátek ve stylu magického realismu Michala Ajvaze, i celá povídka Kontrolor.