Odvaha žít jinak

Autor:Marie Klíglová
ISBN:978-80-88298-93-9
Vazba:V2 s klopami
Náklad:1000 ks
Formát:A5
Barva:obálka
Počet stran:188
DPC:295,– Kč
Rok vydání:2020
Objednat přímo u autorky

nebo, pokud nemáte nastaveného poštovního klienta a tlačítko vám nefunguje, zadat adresu ručně:

mariekliglova(z)seznam.cz


Poprvé se rozhodla žít jinak již v deseti letech. Nebude tou ponižovanou, obětavou a pokorně sloužící ženou, jak ji chtěli vychovat rodiče. Zdá se, že se to povedlo. Ale po dvaceti letech spokojeného manželství zjišťuje, že ji ona spokojenost oklikou vehnala do úplně stejné pasti. Po sérii tragédií, kdy se i její muž zážitkem klinické smrti změnil k nepoznání, konečně opět udělá tlustou čáru. V padesáti třech letech začne znovu a vstupuje na dlouhou cestu sebepoznání. Žijete život podle vlastních představ, nebo jste ma­nipulováni okolím? Inspirujte se příběhem odvážné ženy a vydejte se vlastní cestou dříve, než bude obtížné z životního kolotoče vystoupit…


openbook

Ukázka z knihy:

Naprostá spokojenost a skromnost, to byly pilíře, o kterých jsem si myslela, že jsou neporazitelné. Synové dospěli, oba získali práci, která je bavila. Jeden již měl bydlení zajištěné, na druhého byt čekal. Měli krásně našlápnuto do svých životů. Těšilo mě to. My jsme již měli doplacenou půjčku na družstevní byt, zdraví nás provázelo. Co víc jsem si mohla přát? Čekalo nás období, kdy jsme si mohli finančně vydechnout a žít lehčeji. Plán opět sežrala koza, téměř jsem zapomněla, že se mi občas nečekaně přimotá do života. Vesmír asi usoudil, že dvacet let spokojeného manželství je dostatečná náhrada za prvních dvacet let mého života. Že je čas plnit můj životní úkol, mé přání žít jinak, než žily ženy mého rodu, doslovně. Doslova mě a moji rodinu zahrnul změnami, které bych neočekávala ani ve snu. Změny v rodině provázal se změnou politického režimu v r. 1989. Nebe mi vzkazovalo: „Probuď se, sundej klapky z očí a uší! Podívej se, co jsi vytvořila! Naprav to! Pomůžeme ti.“ Neporozumněla jsem výzvě Vesmíru. „Co mám napravovat? Vždyť jsem sama na sebe hrdá, že jsem pro svoji rodinu vytvořila pravý opak toho, jak jsme s mužem vyrůstali. A bez cizí pomoci.“ „Však ty na to určitě přijdeš a na tobě záleží, kolik času k pochopení budeš potřebovat.“ A na dlouhou dobu se mi uzavřela moje, do té doby vynikající, intuice. Měla jsem jí za zlé, že mě opustila v situacích, kdy jsem ji hodně potřebovala. Až jsem zvládla vše, co jsem si nadrobila, teprve potom jsem pochopila, že byla stále se mnou. Jen mě vedla obtížnější cestou, kterou jsem si sama zvolila pro splnění mého životního přání…

Nic nenasvědčovalo, že se do mého života pomalu vkrádá radikální změna utkaná z několika menších změn v krátkém čase za sebou. Výzvu Vesmíru o nápravě něčeho, čehož jsem si nebyla vědomá, jsem zasunula hluboko do podvědomí…

Jožkova stupňující se nespokojenost v práci začínala přinášet trpké ovoce. Jeho vnitřní běsy se hlásily, chtěly ven. Manželova býčí nátura jim postupně uvolňovala cestu. Býk, když řve, tak se mu zcela zatemní mozek. Často odjížděl na linku po hádkách v garážích. A ten „dokonalý profesionál“ začal dělat chyby. I k němu přicházela varování, aby se vzpamatoval a něco řešil. Nejprve ve formě drobnějších nehod…

To už jsem se k jeho vylomeninám vyjádřila: „Jožko, vzpamatuj se! Silnice tě přestává mít ráda. Zabrzdi, než se stane něco mnohem horšího! Pokud v ČSAD nechceš jezdit, tak si najdi jinou práci. Vezmi si dovolenou a jeď se po něčem podívat.“ Podíval se na mě, jako by mne vůbec nevnímal. „Co pořád máš, já vím, co dělám. Všichni jste se na mě domluvili!“ Moje upřímně myšlená rada spadla pod stůl a za čtrnáct dnů k nám vítězně vtrhlo tornádo. Konečně se dočkalo a mohlo začít s dlouho odkládaným potěšením ničit i to málo, co ještě v mé rodině fungovalo…

V pondělí 25. února 2002 u mě byla na návštěvě opět neteřinka. Pokoušely jsme se o změnu jejího odborného lékaře. Po schůzce, něco málo po šestnácté hodině, jsme si vyšly do nedalekého parku Lužánky. Jen jsme do něj vešly, začala z blízké hasičské stanice vyjíždět požární auta včetně těžké vyprošťovací techniky. Houkání hasičů doplňovaly sirény policejních vozů a velkých sanitek. Všechna auta objížděla park a řítila se jedním směrem. Neteř zírala, co se děje. Takový ostrý výjezd v malém městě dosud nezažila. Zamrazilo mě a poznamenala jsem: „Tohle nebude požár, vypadá to na velkou dopravní nehodu.“ Ani jedna jsme netušily, že mám pravdu a jak bolestně se nás osobně tento výjezd dotkne. Vrátily jsme se domů. Měla jsem na půl páté odpoledne domluvenou prohlídku bytu u klientky realitky. Bydlela blízko nás. Na mobilu jsem našla vzkaz od Oty, že se něco děje a co o tom vím. Nestačila jsem mu zavolat, že nic nevím. Vzápětí nastalo peklo. Jeden telefon zvonil za druhým, jedna zpráva horší než druhá…


Četla jsem první půlku v noci, to si pro mě přišel syn… druhou jsem dočítala dnes… Kniha je napsána čtivě a volala hodně silně… už než přišla jsem věděla, že má hlubší význam, ne jen zrušení vzorců žen v rodové linii, jak inzerujete… ale ukazuje vzorce chování nejen vaší rodové linie, ale přesahuje do vzorců celé naší kultury… celého lidstva… pomáhá odkrýt tabu, která se bohužel někde dějí dodnes… Kniha sama mění energie při čtení, první polovina i když byla plná tíhy vzorců, tak bylo cítit více naděje, touhy po změně… v druhé polovině se energie mění… cítila jsem větší odevzdanost… tíhu… bolest… obviňování ostatních lidí… situací… prožívání další a další bolesti a utrpení vlastním rozhodnutím… i přes varování… strhující a bolestné zároveň… Závěr přinesl naději, že pokud se člověk rozhodne pro změnu, může přijít kdykoliv… nikdy a pro nikoho není pozdě… každý má svoji cestu a má právo ji jít… a respektovat cestu ostatních… Dle mého cítění je vaše kniha velmi důležitá… odkrývá tabu domácího násilí, alkoholismu, obětování se pro jiné, nerovné postavení žen, mužů a i dětí… a mnoho jiných vzorců, které bohužel v mnohých rodinách stále probíhají a předávají se dal… Vaše kniha pomáhá ke změně, ukazuje jaký byl pro některé život v dřívějších letech… pochopit proč se lidé chovají jak se chovají a mnohdy nemají odvahu to změnit, protože uvěřili lžím, jedu, který jim byl o nich předán… Děkuji za váš příběh, příběh rodu… snaze o změně a hlubokém poznání, jak změny opravdu dosáhnout… a že to může zvládnout každý, když se pro ni rozhodne… ale že je i v pořádku jít cestou jinou… vše má svůj smysl a význam… Děkuji a přeji mnoho lásky a klidu na vaší cestě…

Hana Herelová, 24. 9. 2020

* * *

Fandím paní autorce za nalezení odvahy žít jinak, neboť si sám myslím, že by si člověk měl svůj život vzít do svých rukou. Tím, že paní autorce osud přinesl spoustu vážných situací, je chvályhodné, že nalezla v sobě vnitřní sílu a odvahu svůj život změnit. Může tak svoji pozitivní energii předávat jiným lidem, kteří ji potřebují a to prostřednictvím nejen terapií, ale i pro počáteční moment v rozhodnutí jít další životní cestou a že lze v dané věci vždy něco změnit. Kniha je velmi dobře napsaná, čtivá, srozumitelná, v návaznosti propracovaná s překvapujícími detaily.

Ross, 29.9.2020

* * *

Vaši knihu jsem již přečetla. Kdybych ji četla jako běžný čtenář, řekla bych, že je to příběh velmi silné a odhodlané ženy, která v sobě našla sílu vzdorovat osudu a rodovým programům a s velkou grácií je navzdory všemu přepsala. Ale já jsem ji četla i jako numeroložka, která pro Vás zpracovávala hluboký numerologický rozbor a tady jsem si přišla na své… Vaše kniha je pro mne zpětnou vazbou s tou nejvyšší výpovědní hodnotou, protože jsem v ní našla potvrzení toho, o čem čísla ve vašem narození šeptají, mluví i křičí a co jsem v rozboru i zmiňovala. Věřím, že Vaše knížka osloví a povzbudí mnoho žen, které doposud třeba sbírají sílu k tomu, aby vykročily podobnou cestou. Přeji Vám krásné chvíle při setkávání se s lidmi, které o Vaši prvotinu projeví zájem.

Zdeňka Sofie Mimrová, 2.10.2020

A ta knížka, co jsem si koupila?! Jak jste věděla, že se mi tak dotkne? Nemám ji přečtenou ještě celou, je to pro mně dost těžký ji číst…Zatím jsem jen u dětství a dospívání, ale ty stejné situace, stejné pocity? I přes rozdílnost prostředí se úplně chvěju při čtení…Můj táta nepil, nepocházím tak z chudých poměrů, nemusela jsem se starat o domácnost a nemlátila nás máma ale táta….ale jinak je tam hodně stejného. Při čtení mi naskakujou některé dávno zapomenuté situace, které jsem si doteď třeba ani neuvědomovala, že by byly něčím špatné. To nesvěřování se, nemoct sdělit, co si myslim, co cítím, co bych chtěla…(taky jsem chtěla na knihovnickou školu, ale nesměla jsem ). Buď mi nikdo nevěnoval pozornost, nebo jsem dostala přes pusu. Ta absence nějaké sounáležitosti, domácí pohody, tepla, bezpečí….vůbec jsem tehdy netušila, že v jiných rodinách je to třeba jinak… již jsem ji dočetla…paní Marie, ráda bych Vám poděkovala za Vaši knížku. Měly by si ji přečíst všechny ženy, protože každá by v tom našla nějaké poučení, něco pro sebe…Starší a střední generace žen jede stále v programech svých rodů, v tom co je naučily maminky, babičky, v tom, co bylo dříve normální. A ty mladší ženy, které už to třeba mají jinak, zase čelí kritice svých rodičů a ne všechny mají sílu dělat věci jinak. Ani v této jiné době, která nabízí spoustu možností, které jsme třeba my neměly. Ono jsme ty možnosti vlastně měly vždycky, ale podmínky byly těžší…netušily jsme, že vůbec můžeme… Obdivuji Vaši sílu, se kterou jste vše zvládala, tolik těžkostí, životních kotrmelců…Já bych to nezvládla.  Zdaleka jsem nedostala tolik kopanců a přesto se neumím vymanit z toho, co mi předali rodiče. U nás se o věcech nemluví, ženy v našem rodě nejsou šťastné s muži, pokud vůbec nějaké mají. Není to v těch mužích, že by byli špatní nebo zlí. Mám stejného manžela už 27 let, šťastná jsem byla možná půlku toho času, možná to bylo tím,že děti byly malé a prostě se sluší, aby se žena starala o domácnost a děti a to jí ke štěstí stačilo…Teď jsou dcery samostatné, nebydlí s námi  a já zjišťuji, že jsem nežila pro sebe, ale pro ně….. .Hodně mě trápí, že přesně vidím, jak obě přebraly mé rodinné programy. To, že žena vedle muže nemůže být šťastná…Vaše knížka mi zase více pootevřela dvířka uvědomění a snad jednou dojdu k tomu, co potřebuji ke svému štěstí… Ještě jednou moc děkuju za Vaši otevřenou zpověď, která určitě mnoho ženám pomůže ke zjištění, že nikdy není pozdě něco měnit. Protože s tím jsem měla hodně problém já….že přece v 50ti už to nemá cenu. Teď vím, že má…

Vlaďka Nováková, 1.12.2020

Tvá kniha mě přiměla k zamyšlení nad celým mým životem a také zdravím. Uvědomila jsem si velkou sílu příběhu. Měly by si ji přečíst všechny ženy, které si myslí, že mají těžký životní úděl. Nejvíce mě oslovil krásný závěr knihy, že vše se dá prací sama na sobě zase spravit. Jak zdraví člověka, tak i jeho další život a když ví, jak na to, tak si svůj život může i řídit. Silnou inspirací mi dalo poznání, že nikdy není pozdě začít s něčím novým. Ty jsi začínala v 53 letech a mně je shodou okolností právě 53 let. Ještě jednou Ti děkuji za Tvou knihu. Je v ní velká dávka naděje a víry. 

Jana G. z Bechyně, 18.11.2020

Milá Maruško, právě jsem dočetla tvou knihu. Silný příběh života silné ženy. Zpočátku se mi četlo trochu ztuha, neboť období dětství a dospívání bylo smutné až traumatizujicí. Opravdu těžká a nezáviděníhodná doba. Později jsem obdivovala tvou pohotovost jednání v každé situaci, obětavost, vstřícnost, pracovitost a nadhled. Opět nelehké období, které jsi zvládala co nejlépe. Poslední kapitola mě naprosto nadchla. Změna, kterou jsi dokázala sama v sobě uskutečnit, pochopit celý svůj život, přijmout to všechno prožité, odpustit a “opravit” určité události na které se nevzpomíná dobře. Maruško, máš v sobě obrovskou vnitřní sílu, jsi silná žena a smekám, jaký kus práce jsi odvedla během svého života. Jsi mou velkou inspirací, člověk, který mě motivuje a já děkuji Vesmíru za to, že mi tě přivedl do cesty.

S láskou Simča Nováčková, 21.11.2020

Tvá kniha mne celkově dostala. Má silný emoční náboj. Otevřela mi oči i na dobu totality a sametové revoluce. Uvědomila jsem si, jak se uvedené doby podepsaly i na rodinách, které nebyly nijak politicky angažované nebo nenesly stigma kulaci, bývalá šlechta apod., jako v mé rodině. Jsem o generaci mladší, ale v podstatě i já hraji roli ženy podle dřívějšího předurčení a celý život jsem jiná a dávají mi to v mé rodině znát. Chtějí, abych se chovala podle jejich obrazů. Děkuji za tu odvahu žít podle svého a následovat cestu podle svého vnitřního vedení. Nemám tolik životních zkušenosti, ani je nemohu ještě mít. Ale celkový dojem z knihy mám ten, že jsi opravdu našla sama sebe a že nyní žiješ ve smyslu dělám, co chci a když se něco nepovede úplně podle mých představ, je to v pořádku, nehroutím se a tvořím dále. Jsem nad věcí a zdravá. Tvá kniha je pro mne výzvou k následování. A moc děkuji za to, jak krásně mluvíš o systému Klíč k životu.

čtenářka V, 15.11. 2020

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

Chcete vydat knihu? Přijďte se poradit!