Konec jednoho máje

Autor: Ondřej Sedlák Nový
ISBN: 978-80-88298-22-9
Vazba: V2
Náklad: 200 ks
Formát: A5 (148×210 mm)
Barva: obálka
Počet stran: 70
DPC:179 .- Kč
Rok vydání: 2018

tlac-objednat1

(možno s podpisem či věnováním na přání)


Sbírka básní opěvuje mladý život, přátelství, lásku, tradiční lidské hodnoty jako rodinu či domov a často si hraje s fantazií. Jiné verše, zvláště ty reagující na dnešní poměry, jsou pro změnu temné a nevybíravě upřímné.
Pocítíte rozkvetlé kopce Českomoravské vrchoviny, odkud mladý autor pochází, odpoutáte se od tíživé reality v alegorických, láskyplných dobrodružstvích či zakusíte hektický studijní život v centru Brna. Cesta se uzavírá básněmi pro první lásku, jež se kdysi stala autorovi prvotní inspirací k veškeré tvorbě.
Většina básní jako by dávala naději do budoucnosti a říkala, že stojí za to žít, veselit se a dál se každý den snažit.
openbook
Ukázky z knihy:

Rodiště

Rodná víska, rodný kraj,
z křivek kopců, Dechu, taj se taj,
čiré tu jsou prameny,
vůkol pole, lesy, kameny.

Z řek známa hlavně Sázava,
Velké Dářko z rybníků,
památek plná je to dálava,
co najdete božích muk, pomníků.

Na cyklisty, výletníky i turisty pěší,
Brod, Borová Havlíčkova už se zase těší,
Žižka pad u Přibyslavi, mají tam dnes zámek,
a z muzea hasičského, přivést si lze dárek.

Sto čtyřicet schodů vede
na vrchol Rosičky rozhledny,
zelená krajina k ní modré letní nebe,
dominantou kostel značky Santiny.

Mluvit o přírodě a tak, nechci jen,
ta bez lidí a jejich myslí je jen pouhopouhý sen,
Vysočina plná rodin, rozvětvených, šťastných,
ty dávají kraji život, dítka tváří jasných.

Jako každý – prostě nevím,
co v budoucnu nastane,
jedno vám však jistě povím,
rodný kraj mi v srdci zůstane.

* * *

Média

Klikám, klikám,
očima přehnaně blikám,
rychle si zvykám,
v duchu pykám.

Co bylo včera pravdou,
dnes už není,
ti s chorobou psavou
zítra mnoho opět změní.

Bába ti v tom už dávno neporadí,
i vyhledávání pokročilé
občas zmate tě a zradí.

Jsem rád, že o světě dočíst se mohu,
že nemusím chodit pro noviny,
na ledu v zimě si u toho zlomit nohu.

Vidět však skrz informační smog,
kdo je falešný a kdo Vincent van Gogh,
dnes už je a bude stále více kumštem,
a do háje… PC polil jsem si právě moštem!

* * *

Proč něco vůbec psát

Ruce tisknou násady,
duše tvrdé zásady,
od rána až do soumraku,
lopotí se v hlíně, prachu,
jinak chléb si nedobijí,
takhle moji předci žijí,
po léta a generace,
otroci manuální práce.

Všechny jejich oběti,
pro nás, pro děti,
zázemí nám připravili,
do škol nás vypravili,
dnes už právě díky nim,
v měkké posteli já spím,
perem budu orat v brázdách papírových,
myšlenkou kácet dřevo v lesech nových.


logo-KL-symbol

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

Chcete vydat knihu? Přijďte se poradit!